Proč demonstrujeme, proč protestujeme Tisk

Úterý, 16. února 2016 / Václav Dvořák



Zítra – 17. 2. 2016 - se jako každý rok koná protestní demonstrace proti vyhlášení nezávislosti Kosova. Na Václavském náměstí „pod koněm“ se 17. února každoročně schází Přátelé Srbů na Kosovu, aby českou veřejnost upozornili na flagrantní porušování mezinárodního práva ze strany NATO a EU, mezinárodních organizací, jejichž je naše republika členem.

V roce 1998 zažila jižní srbská provincie Kosovo a Metochija nájezd ozbrojených tlup ze sousední Albánie. Říkali si UČK – Kosovská osvobozenecká armáda – a do poloviny roku 1998 ji i americká administrativa vedla na seznamu nebezpečných teroristických organizací. Její první obětí byla dvojice jugoslávských policistů, kosovského Srba a kosovského Albánce. Dalšími oběťmi byli Albánci, kteří s agresí UČK a Albánie proti Jugoslávii nesouhlasili. Jen za rok 1998 jich UČK zavraždila 400. Na Kosovu se rozhořela občansko-etnická válka zabarvená nábožensky. Albánští bojovníci byli často muslimskými fanatiky, a tak šokovaná Evropa se mohla seznámit s fotografiemi pohlavárů UČK, kterak v ruce drží usekané hlavy jugoslávských občanů.

Když v boji s policejními a armádními silami Jugoslávie ztratila albánská UČK na podzim a v zimě 1998 dech a doznala velkých ztrát, přispěchaly na pomoc Spojené státy americké a jejich věrní sluhové z NATO. Prohrávajícím bojovníkům UČK poskytly letecké krytí a bombardováním Jugoslávie, které trvalo 74 dní, nakonec donutili jugoslávskou administrativy opustit tuto část jižního Srbska - Kosovo a Metochii. Stalo se tak nejen brutálním vojenským násilím, bombardováním civilních cílů v Srbsku a Černé Hoře, ale i podvodem. V Kumanovské smlouvě, která ukončila boje na Kosovu totiž státy NATO veřejně slíbily, že jižní Srbsko bude okupováno jen dočasně a že se srbská armáda a bezpečnost, soudy a úřady na Kosovo a do Metochije časem vrátí. Toto stvrdila i následující rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244.



Namísto toho etnicky vyčištěné Kosovo vyhlásilo 17. 2. 2008 jednostranně svoji nezávislost a USA donutily své poslušné spojence v NATO a v dalších zemích, aby tento kvazistát uznaly. V Evropě se proti tomu postavilo pouze Španělsko, Rumunsko, Kypr a Slovensko. Samozřejmě Kosovo nikdy neuznaly a ani v budoucnu neuznají velké mnohonárodní, multikulturní a multireligiózní státy, jako například Indie, Rusko nebo Čína. Za českou stranu má uznání na svědomí Karel Schwarzenberg a čeští Zelení, kteří ho nominovali na post českého ministra zahraničních věcí. Uznání Kosova z naší strany vážně poškodilo tradičně dobré vztahy se Srbskem, podobně jako přechozí povolení přeletů bombardérů NATO přes naše území směrem na Jugoslávii na jaře 1999.

Dnes 16.2. vzpomínáme obětí velkého teroristického útoku, tak typického pro UČK. Před 15 lety v roce 2001 vyrazilo na Kosovo okupované armádami NATO (KFOR) několik autobusů s vyhnanými kosovskými Srby. Jeli se podívat na svůj majetek, zničený či usurpovaný Albánci. Přejeli administrativní hranice mezi svobodným a okupovaným Srbskem a u vesnice Livadice u Podujeva byla pod prvním z kolony srbských autobusů odpálena mina. Na místě zahynuli řidič a dalších 11 poutníků. 43 lidí bylo se zraněními odvezeno do nemocnic, někteří v nich posléze zemřeli. Okupační správa UNMIK a vojsk KFOR zahájila vyšetřování. Jeho výsledkem byla obžaloba kosovského Albánce Florima Ejupiho. O 7 let později, v roce 2008 byl Ejupi odsouzen ke 40 letům vězení za mnohonásobné vraždy a pokus o vraždu s přitěžujícími okolnostmi, na 15 let za terorismus, na 8 let za obecné ohrožení, na 5 let za podněcování k rasové a jiné diskriminaci a k 10 letům vězení za nelegální držení zbraní. Ale už za rok byl na příkaz kosovského Nejvyššího soudu propuštěn pro nedostatek důkazů. O další proces se pokusila mise EULEX na Kosovu. Ale i tato snaha vyšuměla do ztracena. Viník či viníci, protože bombový útok podle odborníků, nebla schopna provést jedna osoba, nebyli potrestáni.

Z dnešního Kosova, sužovaného nebývalou nezaměstnaností utíkají sami kosovští Albánci. Celé rodiny. Hledají štěstí mimo své „nezávislé“ Kosovo. Každoročně z malého Kosova mizí několik tisíc žáků, kteří i s rodiči odešli do Německa, Švédska či Švýcarska. Kosovští Albánci také využívají současné migrační vlny, která se do Evropy valí přes Balkán. Přidávají se k ní, sází na nedostatečnou hraniční kontrolu a tvrdí, že jsou běženci ze Sýrie. Po několikerých volbách organizovaných na Kosovu, ztratili ve svůj „nezávislý stát“ důvěru, ztratili naději na změnu poměrů.

Na Kosovu je jedna z největších amerických vojenských základen mimo území USA - Bondseel. Odtud mohou Američané kontrolovat velkou část Balkánu. Základna je v silném podezření, že právě přes ní proudí do Evropy z Afghánistánu drogy. Jejich konečnou distribuci pak zařizují albánské gangy, ona ilegální do světa rozlezlá UČK. Americké tajné služby ziskem z tohoto obchodu prý financují akce, které by nezískaly souhlas Kongresu USA. Aspoň to před časem uvedly dost čtené dalmacké listy.




Kosovo je ale i nebezpečné pro své bezprostřední sousedy. Právě v těchto dnech probíhá v makedonské Skoplji soudní proces s tzv. „Kumanovskou skupinou“. Jde o 30 Albánců z Makedonie a Kosova, kteří 9. a 10. května loňského roku svedli v Kumanovu boj se speciálními oddíly makedonské policie. Při nich zahynulo 8 policistů, 43 bylo zraněno, zabito bylo 10 teroristů. Vyšetřování odhalilo tři úrovně, na kterých teroristická skupina z Kumanova existovala. Zatímco zásobování bylo záležitostí makedonských Albánců, velení a fyzická účast v bojích měli na starosti kosovští mazáci z UČK. Jedním z obžalovaných je Albánec s němekcou státní příslušností, jedním je i makedonský policista.

Hlavním obžalovaným je kosovský Albánec Sami Uksini známý jako „Velitel Sokoli“, druhý na seznamu obviněných je další Albánec z Kosova Andi Krasniči z Mališeva. Uksini a Krasniči čelí obvinění, že oni byli veliteli Kumanovské skupiny, zatímco další dva velitelé a organizátoři útoku v Kumanovu Mirsad Ndrecaj, známý jako Velitel NATO, a Rizaj Beg byl zabiti při loňské policejní akci.

O kriminalitě a terorizmu kvetoucím na dnešním Kosovu česká mainstreamová ani veřejnoprávní média neinformují. Je až zarážející, že se nikdo z českých novinářů, těch proklamovaných „hlídacích psů demokracie“ nevěnoval obžalobě české prokurátorky u justičně policejní misi EU na Kosovu (EULEX) Jaroslavy Novotné. V listopadu ji kosovsko-albánské úřady obvinily z braní úplatků za zastavení různých trestních stíhání, převážně vysoce postavených politiků a jejich příbuzných a známých. Spolu s ní byl vyšetřován i bývalý hlavní soudce mise EULEX Ital Francesco Florit.

Ale sama albánská strana je v silném podezření, že touto cestou, tedy vyřazením hlavní žalobkyně a soudce hraje o čas, protože se blíží čas promlčení mnohých zločinů, která spáchali během válečné kampaně příslušníci UČK, včetně dnešních vysokých politiků. Na samotnou hlavní prokurátorku EULEXu Marii Bamiehovou, která případ dozoruje, je vyvíjen silný, jak sama prohlásila, nátlak jak z albánské strany, tak i ze strany vedení mise EULEX, aby případy korupce zametla pod koberec. „Případ Novotná“ nezajímá ani české televizní stanice, ani tištěná média. Kdyby ho totiž začala probírat, musela by české veřejnosti přiznat neutěšený stav na dnešním Kosovu, které působí nejen jako zdroj napětí a násilí, ale i jako bezedná černá díra, ve které bez zjevného výsledku mizí peníze EU, tedy i peníze z našich daní.

Náš zítřejší protest pod sochou svatého Václava je vyjádřením odporu k opakovanému flagrantnímu porušení mezinárodního práva, stejně jako protestem proti poměrům na dnešním Kosovu a Metochiji, jihosrbské provincii, momentálně okupované vojsky NATO.

Kdo jste z Prahy a máte zítra v 16.00 hodin čas, přijďte pod sochu sv. Václava podpořit srbské Kosovo.